15.3.2002
Ráno bylo rozhodně moudřejší, jupí! Dneska zpíváme s Bohoušem ostošest a rejža je k nám laskavý. "Víš, teď jseš jako ten našeptávač." (Opovrhov) "Představ si, že jsi pubertální nevybouřenec, ale zpívej to s lehkostí." (Ve znamení blíženců) "Tak prostě zkus řvát." (Marně) "Víš, tohle zkrátka musíš zpívat jinou částí těla, holka, jak bych ti to řekl..." (Neřeknu ne)
Každý z nás "upouští páru" jiným způsobem. Rejža chodí na zdravotní procházky, Bohouš kouří, Marek čte nebo válčí, Vlasta vyrábí nové zvuky a střílí německé vojáky ve druhé světové, Michal loví kachny a já myju nádobí, vodím panáčky po aztéckém chrámu a píšu tento deník. Poté, co jsem se několikrát bezúspěšně pokusila pány přimět k psaní, zbylo to definitivně na mně a vy se tedy musíte spokojit pouze s mým pohledem na věc.
Včera večer se nám už podařilo připojit se na internet ( po půlhodině marných pokusů Marek náhodou zjistil, že telefonní konektor strčil do výstupní zástrčky ) a prohlédli jsme si Diskusi na našem webu. Díky moc všem, co nám píšete, děláte nám radost. Romanovi Sedláčkovi, který naše stránky vytvořil a stará se o ně, jsme poslali velkou část deníku, takže si ho co nevidět budete moci přečíst.
16.3.2002
Vstali jsme pozdě, ale snažili se to dohnat. Dnešek patřil hlavně zpěvům a kytarám, přičemž obého jsme si jaksepatří užili. Počasí se poněkud pokazilo, a tak rejža vynechal zdravotní procházku a kluci, co netočili, sehráli bezpočet hokejových zápasů na počítači. Žádná humorná příhoda, žádné vzrůšo, nic mimořádného. (Snad jen - Marek si dal v zápase s američany vlastní gól a jeho hvězdný výběr s Haškem a Jágrem v čele nezískal ani bramborovou medaili.)
Dost. Stačilo. Končím. Jsou dvě hodiny po půlnoci a nic převratného už nevymyslím. Dobrou noc.
17.3.2002
Poslední den. Posloucháme, co jsme až doposud natočili, abychom zjistili, jestli je něco nutné předělat, dodělat, přidělat, atd. Je už jisté, že se sem ještě musíme vrátit, ale větší díl práce už máme za sebou. Pomalu balíme, chtěli bychom odpoledne vyrazit k domovu. Jestli jste nám dostatečně poctivě drželi palce, tak se deska povede. Snad se vám líbil i deníček, co pro vás psala teta Hanka. Pokud ano, dejte vědět. Loučím se a končím.
Teta Hanka
|
|
