^E Sleduju jak jeden pán u okýnka usíná

^fis klimbá a slintá něco se mu zdá

S trhnutím pak procitá a jak ^fis tráva deštěm pobitá

vstává ^gis před ústa si ruku dá^Avá někam ^H utíká ^E

Na jeho místo k oknu usedá žena kterou dobře znám

z obálky Květů jež držel tamten pán

Do skla na sebe se podívá a hlavou smutně pokývá

Ví že už jen musí že žádný můžeš neplatí

A ona ^H ví ^cis že ^A nehřeje že nechladí ^E

a ^A na dotek je jak se zdá ^H tak akorát ^E

Venku zuří jaro já ^A mám jednu starost

kdy ví^Eceletku zasadím

Chce to ňákou změnu

to ^A co nedoženu

^E z dohledu snad neztratím

Kam zmizel onen spící muž co ho bodá jako nůž

nůž ostrý jako kletba jako urážka

Krátký sen uprostřed dne ho nechá ať si vzpomene

na to na co myslet nechce ale spíše ne

A ta žena možná ví že ví ale stejně z toho nesleví

už je přece pozdě už nic nezmění

Zpívám si spolu s ní o věcech prvních posledních

místo tečky bože chtěl bych radši vykřičník

I když vím že nehřeju že nechladím

a na dotek jsem jak se zdá tak akorát

Venku zuří………

JARRET

CD  Unikat
2002